Donald L. Hart

Velice smutná událost která se stala před vánocema v roce 1944, kdy na poli u Dolního Dvořiště nouzově přistál americký bombardér B-17...

Tragický příběh posádky bombardéeu B-17G Flying Fortress seriového čísla 42-97739 se začal psát ráno 9.prosince 1944. Na tento den operační štáb 15. letecké armády naplánoval ofenzivní misi proti strategickým cílům nacházejícím se na území okupovaného Československa a na území nacistického Německa a Rakouska. Vedením impozantního seskupení leteckých sil bylo pověřeno 5. bombardovací křídlo se svými šesti skupinami, které mělo zaútočit na moderní rafinerii Sudetenländische Treibstoffwerke AG, ležící nedaleko severočeského Mostu - dnes Chemopetrol Litvínov v Záluží u Mostu. V ranních hodinách vzlétlo z jihoitalských základen 216 bombardérů B-17G Flying Fortress. V oblasti města Sansego se seskupilo do přeletových formací a letem přes Jaderské moře, území bývalé Jugoslávie a Rakouska se dostalo k výchozímu bodu, kterým byla obec Hroznětín v západních Čechách. Zde se jednotlivé formace přeskupily a postupně nalétávaly na cíl. Vlivem počasí však cíl nebyl spolehlivě nalezen a to i přes použití radarů a proto bylo rozhodnuto bombardovat náhradní cíl, kterým byly letecké závody a seřaďovací nádraží v bavorském Regensburgu.

Součástí 5. bombardovacího křídla byla i 2. bombardovací skupina o síle 36 letounů, která letěla ve druhé vlně na druhé pozici. Skupinu vedl její velitel plukovník Coulen, letící v čele devíti letounů 96. perutě. Deset letounů 49. perutě vedl poručík Rigby, který se však pro mechanické potíže musel předčasně vrátit a jeho místo zaujal poručík Buhler. Dalších deset bombardérů 429. perutě vedl poručík Falkenstern a svaz skupiny uzavíralo osm letounů 20. perutě vedené poručíkem Warrenem v letounu B-17G Flying Fortress seriového čísla 42-97739.

Na palubě tohoto stroje vyrobeného v licenci u letecké firmy Lockheed Vega Aircraft Corporation v kalifornském městě Burbank byli tito letci:

Pilot 1/Lt. Woodruf J. Warren, který pocházel z města Hyattsville ve státě Michigan - pro něho byla tato mise předposlední, po posledním 50. letu se měl vrátit zpět do USA ke své rodině.

Druhý pilot 1/Lt. Donald L. Hart z Belmontu ve státě Massachussets.

Navigátor 1/Lt. Burke W. Jay z města Palmyra ve státě New Jersey.

Bombometčík 2/Lt. Wiliam Jolly z Houghtonu ve státě Michigan.

Operátor palubního radaru 2/Lt. George D. Mayett z Dunkirku ve státě New York.

Palubní mechanik a střelec T/Sgt. Frank Pinto z Texasu.

Radista a střelec T/Sgt. Warren Anderson z Floridy.

Boční střelci S/Sgt. Josepf A. Cox a S/Sgt. Ralph E. Henry, oba z Alabamy.

Zadní střelec S/Sgt. Benjamin J. Sheppard z Bridgetonu ve státě New Jersey.

B. J. Sheppard a štábní seržant R. E. Henry letěli svoji poslední padesátou misi, po které se měli vrátit zpět do Spojených států ke svým rodinám.

Po předchozím neúspěšném pokusu o nalezení rafinerie u Mostu se 2. bombardovací skupina objevila nad bavorským Regensburgem. Pouze sedmnácti letounům skupiny se podařilo identifikovat cíl a svrhnout náklad bomb. Zbývající letouny nebyly schopny cíl identifikovat a letěly nad další náhradní cíl, kterým byly zbrojní závody a nádraží v Plzni. Americké prameny uvádějí, že Plzeň byla nalezena a bombardována, ale dnes již víme, že tomu tak nebylo a že byl bombardován zcela jiný cíl, pravděpodobně ještě v Bavorsku nebo Rakousku.

Nad jednou z uzávěr protiletadlového dělostřelectva byl střepinami explodujících granátů zasažen jeden ze čtyř motorů letounu pilotovaného poručíkem Woodrufem Warrenem. Stroj vypadl z formace a se ztrátou výšky začal zaostávat za zbytkem formace. V oblasti Českého lesa se pilot l/Lt. Warren radiem spojil s pilotem sousedního letadla Sidney P. Upsherem a sdělil mu, že jeho stroj je vážně poškozen, že má vyřazen motor a poškozený olejový systém. Posledním sdělením byla obava, že s letadlem přes Alpy nepřeletí. Tehdy poručík Upsher popřál „Good luck - šťastnou cestu“ a tím byl definitivně přerušen kontakt s letadlem B-17 č. 739.

Poručíku Warrenovi se nepodařilo udržet výšku, a proto dal posádce pokyn „Let's get out of this damned ship" . Jako první vyskočil navigátor Burke W. Jay, po něm následoval Ralph Henry, Warren Anderson, Benjamin Sheppard a bombometčík William Jolly.
V té chvíli se poškozený stroj se dostal pod kritickou výšku pro seskok padákem a pilotovi nezbylo než se pokusit nouzově přistát se zataženým podvozkem. Chvíli poté letoun se zbývajícími členy posádky měkce dosedl na zasněžené pole v severním výběžku Šibeničního vrchu u Dolního Dvořiště. Nikomu na palubě se nic nestalo, pilot Woodruff Warren pronesl: „Vše dopadlo dobře“ a tak se mohl se zbytkem posádky ve složení Frank Pinto, George Mayott, Joseph Cox a druhý pilot Donald Hart neplánovaně projít po zmrzlé české půdě.

Odpoledne v osadě Tichá (jižně od Kaplice) slyšeli obyvatelé hukot nízko nad zemí letícího letadla a krátce na to viděli směrem na Svatý Kámen snášejícího se parašutistu. O několik minut později Wiliam Jolly z Houghtonu ze státu Michigan, bombometčík ze stroje 739 přistál v měkkém sněhu. Když se osvobodil z padáku, viděl k sobě přicházet skupinu osob. V čele skupiny kráčel starosta obce Tichá Josef Witzany, fanatický nacista. S připravenou střelnou zbraní šel k Američanovi. Jolly zvedl ruce nad hlavu. O pár vteřin později třeskla rána, prorazila koženou bundu letce a zásah do prsou byl smrtelný. Wiliam Jolly s vysoce zvednutýma rukama klesl k zemi.
Ve stejný čas na jiném místě, nedaleko osady Štědrkov přistál Benjamin Sheppard, který vyskočil spolu s Jollym, též do měkkého sněhu, odložil padák a šel sněhem přes pole a louky, až přišel do Štědrkova. Tato osada sestávala ze tří selských domů: Jodl, Qatember a Hansbauer. Zaklepal u Hansbauerů. Když se otevřely dveře, hledělo na něho několik párů udivených očí. Takovou návštěvu nikdo nečekal. Pozvali ho dál a nechali posadit u velikého stolu.
Celní úřadovna ve Wullowitzích byla od roku 1938 uzavřena. V celnici se usadili němečtí vojáci, kteří měli na kopci nad Leopoldschlagem pozorovací bod. A právě pár metrů severozápadně od celnice dosedla nepřátelská létající pevnost. Po silnici z Horního Dvořiště do Dolního Dvořiště přijížděl náklaďák pana Josefa Pusche. Ten když uviděl na poli nedaleko silnice sedět obrovského ptáka, zastavil svůj nákladní vůz na dřevoplyn a šel se podívat blíže. Tento pan Pusch byl očitým svědkem dalších událostí.....

K letadlu se scházeli lidé, sedláci a také němečtí vojáci. Když pan Pusch a ostatní přišli k letadlu, sedělo všech pět zbývajících Američanů na pravém křídle letadla. Vojáci i civilisté dostali od Američanů cigarety a jídlo z jejich bohatých zásob.
Z kresního velitelství v Kaplici vyrazila do Dolního Dvořiště dvě auta. V jednom seděl okresní velitel Franz Strasser a ve druhém velitel gestapa Walter Wolf (Němec z Bad Schandau, t.č. sloužící v Kaplici) a nadporučík policie z Kaplice Karl Lindemeyer. Když kolona dorazila k letadlu, provedli její členové prohlídku letců i letadla a odebrali jim zbraně. Pak Lindemeyer poručil Josefu Puschovi, aby udělal místo na plošině náklaďáku pro transport Američanů. Pusch zaslechl rozhovor mezi Strasserem a Lindemeyerem se slovy (doslovně): „Ty letce nám poslalo samo nebe a my mu je vrátíme!“

Američané museli nastoupit na plošinu náklaďáku a Pusch dostal rozkaz od Lindemeyera, že na znamení musí zastavit. Kolona vozidel se rozjela směr Kaplice. Když dojeli k obci Nažidla, odbočili z hlavní cesty. Asi 100 m východně poblíž hostince paní Neuwirtové a Lauseckerova dvora vedla cesta mírně do kopce. Na konci stoupání dostal znamení k zastavení. Hned po zastavení zavelel Lindemayer „Všichni vystoupit!“. Tento povel patřil pětici Američanů. Pusch slyšel jak seskakují z auta.

Letci stáli u zadního čela náklaďáku ,když do nich začal Lindemayer střílet ze samopalu . Tři se svalili na zem a dva se rozběhli pryč. Jeden z nich přitom narazil na Strassera . Ten na něj několikrát vystřelil. Američan upadl a z nosu, uší a úst mu začala vytékat krev. Druhý letec se pokoušel schovat do kabiny, kde seděl Pusch. Strasser ho však vytáhl ven a když na zledovatělé silnici letec upadl, pokropil jej Strasser dávkou ze své zbraně. Pusche vystoupil z auta a zůstal stát uprostřed silnice. Zděšeně zíral na rozstřílená těla zajatců. K jednomu z nich, který ležel nejblíže, se sehnul. Raněný ještě chropěl. Když Strasser zjistil, že Američan dosud žije, odstrčil Pusche a znovu začal střílet.

Od zastavení kolony uplynulo několik vteřin a nyní tu leželo pět zabitých Američanů - Woodruff J. Warren z Marylandu, Donald L. Hart z Massachussets, Frank Pinto jr. z Texasu, George D. Mayett z New Yorku, Josepf Cox z Alabamy...

Karl Lindemeyer zastřelil tři a Franz Strasser dva Američany. Pak oba vrazi strhli z Američanů šaty, boty a všechny cenné předměty. Mrtvoly ponechaly jen ve spodním prádle. Puschovi, který byl všeho svědkem a stál bledý a vystrašený, přikázali, aby je zaházel sněhem. Pak mu řekli aby odtáhl, nechce-li skončit jako oni. Ještě než vrazi opustili své oběti, vynořovali se části jejich těl, obličeje, ruce a nohy ze sněhu, který roztával nad ještě teplými těly. 10. prosince 1944 byli všichni Američané na místě popravy pohřbeni. Rok nato, v červnu, červenci a listopadu 1945, byla těla pěti Američanů i tělo jejich kamaráda Williama Jollyho exhumována a převezena na vojenský hroitov pro padlé americké vojáky ve Francii.

Benjamin Sheppard a jeho tři kamarádi, kteří opustili letadlo před ním, se po válce, t.j. za necelých pět měsíců, šťastně vrátili do své vlasti.

V době, kdy nacističtí fanatici v Dolním Dvořišti vraždili, bylo již o válce dávno rozhodnuto. Letci z bombardéru B-17 nepadli v boji jako vojáci, ale byli zavražděni. A vražda zůstane vraždou - jinak ji nelze posuzovat.

Po válce - osud vrahů
Karl Lindemeyer spáchal 8. května 1945 sebevraždu. 10. května byl pohřben do hrobu č. VIII/14 (zaznamenáno v knize hrobníka). V létě 1945 navštívil vysoký americký důstojník Městský úřad v Kaplici ve věci sebevraždy Lindemeyera. Hrobník musel odpřísáhnout, že ho skutečně pohřbil.

Franz Strasser byl v červnu 1945 zatčen Američany ve Frymburku a převezen jako válečný zločinec do Dachau, kde byl odsouzen k trestu smrti. Jako hlavní svědek v procesu byl Josef Pusch. V prosinci téhož roku byl Franz Strasser popraven
.
Josef Witzany (starosta obce Tichá), vrah Wiliama Jollyho, byl po válce intenzivně hledán americkými, rakouskými a československými úřady, ale nebyl nikdy objeven.