Příběh bombardéru „Flak Shak III“ a Air Medal jeho navigátora Sama Giaima
Dne 24. srpna 1944 se americká 15. letecká armáda vydala ze svých základen v Itálii na vůbec první velký denní nálet na území Protektorátu Čechy a Morava. Cílem byly strategické rafinerie v Pardubicích a Kolíně, jejichž vyřazení mělo oslabit válečnou výrobu Třetí říše. Během útoku byly obě rafinerie těžce poškozeny a na čas vyřazeny z provozu. Významné škody utrpělo také letiště Luftwaffe v Pardubicích.
Úspěšná mise však ještě nebyla u konce. Při zpáteční cestě k italským základnám se americké formace dostaly do hledáčku německých stíhaček, které odstartovaly z letišť v okolí Vídně. Nad jihočeským Jindřichohradeckem se strhla prudká letecká bitva. V krátkém, avšak intenzivním střetnutí padly k zemi čtyři americké čtyřmotorové bombardéry. Na druhé straně ztratila Luftwaffe přibližně patnáct svých stíhacích letounů.
Jedním z bombardérů, které toho dne nedoletěly zpět, byl Consolidated B-24J Liberator sériového čísla 42-78501, nesoucí bojové jméno Flak Shak III. Patřil k 485. bombardovací skupině, jež se pravidelně účastnila náročných operací nad střední Evropou. Osud tohoto stroje a jeho posádky se tragicky propojil s českými zeměmi – a stal se součástí dějin druhé světové války na našem území.
Tento letoun se 24. srpna 1944 zapojil do útoku na pardubickou rafinerii David Fanto. Cíle byly úspěšně zasaženy, avšak na zpáteční cestě k italským základnám čekalo posádku osudové střetnutí. Nad Jindřichohradeckem se „Flak Shak III“ dostal pod soustředěný útok čtyř německých stíhaček Focke-Wulf Fw 190.
V krátkém, dramatickém boji se zadní střelec seržant Leonard Little dokázal ubránit – přesnou palbou zasáhl a sestřelil jeden z nepřátelských strojů. Vzápětí se však bombardér ocitl v palbě dalších útočníků a utrpěl těžká poškození. Plameny a kouř se rychle šířily trupem, posádce nezbývalo než letoun opustit.
Prvních pět střelců vyskočilo okamžitě a jejich padáky se otevřely nad krajinou u Krvavého rybníka nedaleko obce Člunek. Mezi nimi byl i vážně raněný Leonard Little, jenž byl po přistání dopraven do jindřichohradecké nemocnice, kde mu musela být amputována pravá noha. O několik okamžiků později následovali i zbylí členové posádky, kteří tak rovněž unikli z hořícího stroje.
James Mulligan - pilot
Robert Seitz - druhý pilot
Samuel P. Giaimo - navigátor
Frank Nardi - bombometčík
John Godfrey - Radio operátor
Leonard Little - zadní střelec
Robert Rector - palubní inženýr
Sam Nenadich - vrchní střelec
Leo Gagne - spodní střelec
Don Evjen - přední střelec
Předpokládalo se, že bombardér musel dopadnout někde v okolí Krvavého rybníka, pro celou bitvu se dokonce vžilo označení „Drama nad Krvavým rybníkem“. Po roce 1989 prohledávalo okolí rybníka velké množství leteckých nadšenců, přesné místo dopadu se ovšem nedařilo najít.
Letecký badatel Jiří Šašek na základě nově zjištěných poznatků došel k závěru, že se opuštěný bombardér mohl zřítit až poblíž rakouské obce Groß Meinharts, přibližně šedesát kilometrů jižně od Jindřichova Hradce. Po vypátrání posledních žijících pamětníků a získání policejního hlášení, potvrzujícího zřícení amerického bombardéru v tomto prostoru dne 24. srpna 1944, se podařilo přesné místo dopadu legendárního Liberatoru „Flak Shak III“ za účasti rodinných příslušníků druhého pilota 2nd Lt. Roberta A. Seitze lokalizovat na poli poblíž výše uvedené obce, čímž byla tato záhada vyřešena. Díky otci současného majitele pole se do dnešních dnů zachovalo i několik unikátních fragmentů B-24 „Flak Shak III“.
Reportáž o letounu Flak Shak III v České televizi -
http://www.ceskatelevize.cz/.../215411010100511/video/399614
Celý příběh bombardéru „Flak Shak III“ dokumentuje kniha " Pod palbou 2" kde navigátor letounu 2/Lt. Samuel P. Giaimo popisuje poslední chvíle na palubě letounu takto:
Stáli jsme s Jimem Mulliganem u otevřených dveří pumovnice. Povzdechl jsem si, že dolů je to pořádný kus cesty a Jim mi na to s úsměvem odvětil, ať hlavně nezapomenu zatáhnout za rukojeť padáku. Potom jsme seskočil. Snesl jsem se na malé jahodové políčko poblíž statku. Po přístání mě můj padák táhl několik metrů po zemi.Když jsem se zastavil, vyděsil mě pohled na kalhoty. které se zdály být zakrvácené. Vzápětí jsem ke své velké úlevě zjistil, že jsou to skvrny od jahod. Myslel jsem si, že se nacházíme někde v okolí Pardubic a proto jsem se po odepnutí padáku rozhodl vstoupit do blízkého statku , kde jsem se snažil promluvit se sedlíkem a jeho dcerou .Dočkal jsem se však pouze brzkého příchodu německých vojáků, kteří mě doprovodili do svého automobilu.
Osud byl k osádce 1/Lt Mulligana milosrdný. Celá desetičlenná posádka se zachránila na padácích a byla zajata. Zbytek války přežili po zajateckých táborech.
